Do komunitní krajiny patří i větrné parky

Výhled z některých kopců na české straně Lužických hor směrem k severu působí silným dojmem. Větrné elektrárny v německé rovině je vidět, kam oko dohlédne. Zároveň jsou však vidět chladicí věže uhelné elektrárny a jáma dolu v německé části Lužice. Když výletníci obrátí zrak na českou stranu, vidí jen lesy a kopce. Zdání dané hlavně polohou vyhlídky však klame.

Výtah z článku, který vyšel v časopise Energie 21 č. 6/2021.

Dopady velké energetiky na krajinu nejsou u nás o nic menší a jámy povrchových dolů a komíny elektráren jsou vzdáleny jen pár desítek kilometrů. Mnohem méně máme jen větrných elektráren. To by se ale mohlo a mělo změnit.

Možnosti ČR využívat na svém území energii větru jsou podle analýzy z dílny Akademie věd ČR značné. Technický potenciál stanovuje na závratných 28,8 GW (tento propočet vylučuje z výstavby území do 500 metrů od obytné zástavby, národní parky, chráněné krajinné oblasti a koridory kolem dopravní infrastruktury nebo omezení vzájemného stínění větrných elektráren). Reálné využití bude nižší, a proto modeluje i několik scénářů, které obsahují další limity, zejména akceptaci ze strany obyvatel dotčených lokalit. Podle nejoptimističtějšího scénáře bychom mohli díky větrným elektrárnám pokrýt více než čtvrtinu (asi 19 TWh při 7 GW) roční tuzemské spotřeby elektřiny.

Nároky na větší využití větrné energie klade i dekarbonizační cíl Česka, které se spolu s ostatními státy EU zavázalo stát se do poloviny tohoto století uhlíkově neutrální. To, s ohledem na elektrifikaci dopravy a částečně i vytápění, bude vyžadovat obrovské množství nových energetických zdrojů. Podle čerstvé studie Hnutí DUHA a Greenpeace zkoumající možné cesty, jak skončit s využíváním fosilních paliv a nahradit je bezemisními či nízkoemisními zdroji, bychom dokonce potřebovali ještě větší množství větrných elektráren, než kolik stanovuje zmíněný optimistický scénář analýzy Akademie věd ČR.

Jednou z cest, jak si veřejné mínění získat v případě výstavby konkrétních větrných elektráren na svou stranu, je větší zapojení místních obcí a občanů do chystaných projektů. Může jít o komunitní energetiku, kdy je vlastníkem větrných elektráren přímo obec nebo obec ve spolupráci s místními rezidenty.

Ze zahraničí jsou osvědčené i přímé spolupráce komerčního investora s místní komunitou formou odprodeje podílu větrné elektrárny, díky čemuž získají vlastníci podílů i nárok na zisky z prodeje elektřiny.

Patrně se taky budou více prosazovat environmentální hlediska rozvoje větrných elektráren, zejména ve vztahu ke klimatickým změnám a odpovědnost za stav životního prostředí pro příští generace. Nakolik se nakonec povede dosáhnout rozvoje větrné energetiky, však bude záviset především na postoji veřejnosti k jednotlivým projektům.*

Karel Polanecký a Tomáš Jagoš, Hnutí DUHA

Obrázky:

Nízký počet větrných projektů u nás je zapříčiněn komplikovaným povolením a absencí státní podpory. Foto archiv/E21

Při hodnocení projektů se budou více prosazovat environmentální hlediska (elektrárna Olešnice). Foto Ctibor Košťál

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *